V pořadí osmý Docela velký divadelní ples se uskutečnil 21. února 2009, tradičně na jevišti a ve foyer divadla.

K tanci a poslechu hrála kapela Brüx pod vedením Jana Turka se zpěvačkou Ivou Boušovou, která je jindy tajemnicí uměleckého provozu DVD.

Vedoucí absolventského ročníku Mgr. Jana Galinová představila další tři absolventy tříleté soukromé odborné školy Scéna - Alenu Boháčovou, Jana Bouše a Petra Erlitze a ředitel divadla a divadelní školy Jurij Galin je dekoroval a popřál jim do uměleckého života sílu a odvahu. Blahopřání poslala i docentka DAMU Magdalena Šperglová – Rychlíková, která v ročníku vyučovala jevištní řeč i ostatní pedagogové.

Absolventi SDŠ Scéna ročník 2006 – 2009 – zleva Petr Erlitz, Alena Boháčová, Jan Bouše

Čerstvý absolventský ročník SDŠ Scéna 2006 – 2009 připravil spolu s absolventy minulých ročníků a s posluchači 2. ročníku školy umělecké vstupy, které (alespoň podle reakcí) diváky pobavily. Zatímco diváci seděli na jevišti, na balkóně divadla se odehrával lítý boj mezi mušketýry o zbytky večeře. Pod stropem divadla zpívala smutná Constance Bonasieux o problémech se starým manželem. Nakonec spolu s Mylady de Winter slíbily D'artagnanovi, že mu ukáží, co je to život.

D'artagnan zatím na jevišti bojoval se zákeřným Rochefortem.

Nakonec se na jevišti sešli všichni a uskutečnilo se "Potančení", protože předtančení se prostě nestihlo.

Půlnoc některé účastníky plesu vystrašila, protože se domnívali, že to přehnali s pitím. Na jevišti se totiž objevili 4 modří králíci převlečení za mušketýry a pustili se do lítého boje malými šavličkami.

Když je potom rozehnaly dvě uklízečky a zazpívaly jim k tomu skvělý duet, pochopili diváci, že se jedná o půlnoční vystoupení herců DVD Lenky Lavičkové, Aleny Boháčové, Lukáše Masára, Petra Erlitze, Jana Bouše, Petra Kozáka a Antona Pschemeckého.

Diváci se pak dlouho radovali z dárků, které vyhráli.

Majitelé divadla i s nejstarší herečkou – dvanáctiletou vlčačkou Ašou (hrála v představeních Nepijte tu vodu, Tři mušketýři, Peklíčko aj.) – skončili nakonec na divadelním schodišti, což bylo jediné místo, kde bylo ticho a klid.